Po kratší pauze se tu zase podělím se svými zážitky z tohoto
týdne. Co dodat, napijte se kávy (například) :-), a s chutí do čtení.
Začátkem
tohoto týdne jsem si řekla, že navštívím babičku a dědu na chatě, a že
tam u nich přespím. Alespoň trochu pobydu v přírodě a nebudu sedět stále
u PC. Ale samozřejmě jsem musela sebou mít také notebook, abych se tam
nenudila. :-D Většina lidí by si asi notebook na chatu nebrala, nevím,
ale mě to tak vyhovovalo. Díky mobilnímu připojení jsem měla uvnitř
počítač a internet (až mě překvapilo, jak dobře fungoval net přes mobil
na místě, kde je problém uskutečnit srozumitelný mobilní hovor), a hned
za dveřmi venku přírodu a čistý vzduch.
Večer
jsem nějakou dobu datlovala do klávesnice, až jsem konečně dopsala
životopis pro Hanku F. :-) Už bylo na čase, co nejdříve ho musím
poslat...
Ve čtvrtek mě čekala cesta do školy,
kde mi náš třídní dal výstupní lístek, který jsem měla nechat podepsat u
jednotlivých učitelů, a řekl mi informace o konání posledních, ústních
závěrečných zkoušek. Mno fajn, samozřejmě se "potvrdila moje jistota",
že mám, jako ostatní kluci, přijít v pánském
obleku. :-( To, jak závidím spolužačce ze třídy její šaty snad nemusím
zdůrazňovat a opakovat. Ale tentokrát jsem nechala závist rezignovaně
spát a šla raději sbírat autogramy na výstupní lístek. Jeden učitel byl
zrovna s žáky na výletě, takže jsem musela dnes (v pátek) ráno jet do
školy znovu.
V pátek jsem po dlouhém odpoledním
i nočním čtvrtečním spánku stihla vlak v pohodě. (Ve čtvrtek jsem ho
díky desetiminutovému zpoždění stihla také. :-) ) Ve škole mě potěšili
návratem mých 500 Kč. Zároveň se podpis lístku chvíli pozdržel, díky
čemuž mi ujel vlak a já musela čekat dvě hodiny na další. Co by v té
chvíli mohla dělat holka, které chybí dost věcí v šatníku (věcí pro
správné pohlaví tím myslím, samozřejmě), a obchody v tu dobu vůbec
nejsou přeplněné lidmi? Ano, asi správně tušíte, že se ta pětistovka u
mě moc dlouho neohřála...
Po návštěvě našich
Vietnamských "sousedů z dálného východu" (jako chudá studentka si nemůžu
dovolit značkové obchody aniž bych koupila alespoň požadovaný počet
oblečení a nezruinovalo mi to rozpočet...) jsem odcházela s třemi tričky
a jedním páskem ke kalhotám rovnou k vlaku, protože jsem v dohromady
dvou obchodech strávila asi hodinu a půl + svačina předtím. Nic z toho,
co jsem si koupila, neodpovídalo přesně mým představám, i proto jsem
byla celkem nerozhodná. Ale jak už to tak bývá, nic není ideální a jedno
s těch třiček se tomu ideálu celkem dost přiblížilo. Bohužel (bohudík?)
budu díky jeho přiléhavosti (ach, jak já mám ráda těsná elastická
trička) muset ještě hodně upravit svoji postavu. A to bohužel u mě
nevidím jako projekt na pár víkendů, ale zapojit se na několik
měsíců/let do nějakého cvičení právě hlavně na bříško (ehm, na
pneumatiku :-( ), a když za rok se sebou budu alespoň trochu spokojená,
bude to super... Ale pochybuju o tom. :'( Druhé tričko je taky celkem
přiléhavé, třetí už ne, ale zase je stylem spíše unisex než holčičí...
Alespoň ho můžu "beztrestně" nosit už teď. Pásek je celý růžový, i když
oproti mému původnímu plánu není lesklý.
Takže
sečteno podtrženo navrácená pětistovka je... ve Vietnamu. :-D Z
koupených věcí využiju zatím jen to jedno tričko, ty tři další věci si
nechám pro bližší či vzdálenější budoucnost. Doufám že se mi vše co chci
(vy-víte-co :-) ) povede, a nebudu té pětistovky litovat. I když... v té době už to na pětistovce už asi nezůstane... :-)
Bezva,
tak to je vše, zase něco na čtení a na komentování. A já jdu spát.
Hodiny naspané dnes odpoledne jsou vyčerpány a já jsem vyčerpaná taky.
Aspon se nenudis :)